Pasivní rezistence

02.03.2022

Stojím v Krasohale u 'ponku' a tupě zírám. Chtěl jsem psát, ale už je tři čtvrtě na sedm, pořád nic a vnučka končí s bruslením v sedm. Dneska už to asi nezachráním a mám pocit, že ani dál to nebude lepší. Minulý týden jsem měl konflikt s manželkou. Kvůli zdánlivé maličkosti. Opět prohlásila, že pořád sedím u počítače, zatímco já mám dojem, že u něho sedím velmi málo, neřkuli skoro vůbec. Pekelně jsem se rozčílil, a to si pořád říkám, že v těchto případech musím zachovat klid. Prostě z pozice toho, co ví, při jednání s tím, co neví. Při tom rozčilení jsem se rozhodl, že vstoupím do trvalé fáze pasivní rezistence, v které setrvám až do konce svých dní. Prostě, že budu plnit, co se ode mne žádá a jinak nic. Především vysadím tajně všechny léky, abych proces urychlil. Vrátit se k alkoholu jsem zavrhl, protože i ten konec si představuji tak nějak důstojně. Budu postávat, zevlovat, nebo sedět a tupě hledět. Druhý den jsem to zkusil. Nový život jsem zahájil tím, že jsem vstával před sedmou, motal se bezcílně po baráku, vyhovoval různým přáním manželky a zase upadal do letargie. No, vydržel jsem to do půl třetí, pak jsem manželce udělal desetiminutovou přednášku o současné mezinárodní situaci, přičemž jsem pojednal o historických kořenech současných problémů a ..... otevřel notebook. Tak takhle tedy ne! A bylo to jediné, co zaznělo unisono v mé hlavě. Od té chvíle jsem se zase vrátil k obvyklým činnostem, ale sám cítím, že to není ono. Jako hlavní etalon úpadku považuji psaní. Dříve, když jsem něco hodil do šmíráku, tak jsem to opsal do stroje, opravil dvě, tři drobné chybičky a bylo vymalováno. Teď, při přepisování zjišťuji, že mám v textu klopotné zauzlence a někdy i nesmysly, stereotypy a protimluvy, že to musím z gruntu předělávat, a ještě se mi zdá, že to není ono. Nevím, co s tím v mém věku udělám. Asi mě skutečně čeká ta pasivní rezistence, nebo možná bude lepší vysadit léky a vyrazit zrychleným přesunem na kopec za barákem. A to chci letos dokončit rozepsaný román, vydat osm knih (Z toho sice sice šest E-knih, ale zato s vlastní grafikou) a začít psát čtyřgenerační rodinnou ságu začínající v polovině devatenáctého století a táhnoucí se do dneška. K tomu je nutno připočíst dalších šest zájmových okruhů. Tak nevím. Možná by ta pasivní rezistence byla lepší.